Svatopluk Čech se narodil 21. února 1846 v Ostředku u Benešova jako syn velmi slovansky zaměřeného hospodářského správce. Kvůli otcově práci se rodina často stěhovala po různých vesnicích (Skalka, Bezděkov, Peruc atd.). Svatopluk Čech vystudoval gymnázium v Litoměřicích a právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Po studiích Svatopluk Čech nastoupil práci právního koncipienta. Byl zaměstnán v advokátních kancelářích ve Slaném a v Praze a byl prý velmi zdatným koncipientem, kterému všichni předpovídali velkou advokátní budoucnost. On sám tuto perspektivu odmítl, protože mu advokátní praxe mnohdy (dle jeho vlastních slov) připadala jako krutá perzekuce nevinných lidí a raději zvolil nejistou dráhu spisovatele.
Svatopluk Čech psal první básně již během studií na gymnáziu a právech. Do roku 1878 se vedle literatury věnoval právnické praxi, pak už výhradně literatuře. Redigoval časopisy Světozor, Lumír a roku 1878 založil literární měsíčník Květy, který řídil až do roku 1899, v němž svá díla publikoval a který ho také existenčně zajistil. Poklidný život si zpestřoval cestováním (Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Černé moře) a dojmy z těchto cest zobrazil i v některých svých sbírkách
Ve své době byl Svatopluk Čech společensky nejproslulejším básníkem, který zastínil i Hálka či Nerudu. Jeho skromné povaze však vadila popularita, které se v Praze těšil a proto se rozhodl najít alespoň na část roku, nejlépe od jara do podzimu, tichý domov někde na venkově. Příteli Hejdovi o tom píše: „Vzpomínám s rozkoší dob, kdy jsem jako chlapec desetiletý, prodlévaje s rodiči ve Vraném u Slaného, den co den vídával Říp z veliké dálky, často zamlžený a nezřetelný, ale vždy impozantní, dějinným významem tak výmluvný. Rád bych prožil upomínky ty ještě jednou. A zalíbí-li se mi, usadím se v Podřipsku trvale, snad navždy ...“
Nejprve pomýšlel na rodný Ostředek u Benešova, na Liteň na Berounsku i Vraný na Slánsku, kde prožil své mládí, ale tam všude ho znali. Chtěl někam, kde by byl méně znám. A toužil vídat Říp.
Tato touha se básníkovi splnila. 20. srpna 1895 přijel poprvé do Obříství, aby si zde prohlédl nabídnutý domek čp. 83, jehož majitelem byl mlynář Jan Polívka, otec pozdějšího virtuosa na violoncello Adolfa Polívky. Domek a ves na něj udělaly neuvěřitelný dojem a proto se navzdory počasí již 1. listopadu téhož roku do Obříství se svou sestrou Zdeňkou stěhuje.
19. listopadu o tom píše Mikoláši Alšovi v jednom z prvních dopisů z nového domova v Obříství: „Vpadl jsem ostatně do Obříství jako slepý. Nabídl se mi tam ke koupi domeček (ovšem na delší splátky, neboť hotový kapitál nemá našinec pohromadě ani na venkovskou chaloupku), domek s mi líbil, vyhlídka do luk a dubových lesů za Labem také, při prvním kroku za vesnicí spatřil jsem starého známého – modrý Říp s bílým kostelíkem – a byl jsem chycen. Líbí se mi zde jak náleží, vedu život poustevníka zcela podle své chuti…"
O Čechovu domácnost pečovala básníkova sestřenka Vanda Raková a jí po celou dobu básníkova pobytu pomáhala babička Anna Nováková. Mlynář Polívka, od něhož Svatopluk Čech domek koupil, se stal jeho nejlepším zdejším přítelem, rádcem a pomocníkem.
Pan otec Polívka byl rázovitý a zároveň praktický muž, který často i bez požádání na sebe přebíral starost o všechno, co nemohla zařídit básníkova sestra jakožto hospodyně.
V té době se v Praze konala Národopisná výstava českoslovanská (15.5.-23.10.1895), kde se básníku zalíbila expozice české dědiny s českými chalupami, o nichž napsal fejetonistické vyprávění do Květů (které založil v roce 1878 a redigoval až do roku 1899) a s Prouskovými ilustracemi doporučoval tyto dřevěné stavby movitějším zájemcům o lidovou architekturu: „Doporučuji našim bohatým vlastencům, aby si dali vystavět zahradní domy nebo vily v českém slohu. Šlo by to. Letní sídla budou jako klícky, sličná a lépe než nějaký ten Schweizerhaus budou slušeti našim krajinám …"
Okamžitě po ukončení této výstavy si jednu z vystavených chaloupek zakoupil – byla to patrová, šindelem krytá světnička z jaroměřské chalupy, a organizačně schopný pan otec – mlynář Polívka, zařídil její rozebrání, dopravu a její přistavění na cihlové pilíře (kvůli případné velké vodě) k domku v Obříství.
Básník zde redigoval nadále svoje Květy české, pořádal svoje Sebrané spisy, tady se rodily v roce 1896 vznešené verše Modlitby k Neznámému, Roháč na Sioně, báseň Sníh a v roce 1903 rozsáhlá poéma Sekáči. Ta prozrazuje zřetelně prostředí, v němž vznikla, výslovně připomínané dubem, který tehdy stál osamělý uprostřed luční obory před básníkovým domkem a pod empírovým zámkem z počátku minulého století. Básník při její tvorbě zpracoval i zážitky, které vypozoroval z pavláčky svého domku při pohledu na řady sekáčů, jak kosili velikou panskou louku za jeho zahrádkou.
Třebaže básník v Obříství svůj vytoužený klid nalezl, nevyhnul se občasnému ruchu. Velikou událostí se v tomto směru staly jeho padesáté narozeniny, jichž se tu dožil v roce 1896, několik měsíců po svém nastěhování. Po celý týden od rána do noci přicházela nekonečná řada blahopřejných telegramů, s nimiž místní poslíček dvakrát či třikrát denně šel z neratovického nádraží do Obříství (bylo jich přes pět set).
Úcta, jíž se hned od začátku Svatopluk Čech těšil u všech Obřístevských sousedů tím samozřejmě vzrostla na míru, která plachého básníka až děsila. O to víc, že z Prahy odcházel nejen kvůli pohledu na Říp, ale především, aby unikl shonu kolem své osoby. (Otakar Špecinger)
Za pobytu Svatopluka Čecha v Obříství se stalo celé jeho okolí cílem četných návštěv spisovatelů a básníkových ctitelů. Byli mezi nimi zejména členové spolku výtvarných umělců Mánes – Mikoláš Aleš, Stanislav Sucharda a Jan Preisler, dalšími hosty v Obříství u Svatopluka Čecha byli spisovatelé Ignát Hermann, Karel Václav Rais, Václav V. Štech, Jaroslav Vrchlický, dr. Guth – Jarkovský, Karolina Světlá a mnozí další.
Čech rozhodně nevedl v Obříství samotářský život. Naopak, básník do prostředí obce zcela zapadl. Stal se např. spoluzakládajícím členem Obřístevského Sokola, čestným členem spolků Beseda a Bratrství, navštívil také místní ochotnické divadlo, když se zde hrál Chudý písničkář, stará hra přepracovaná J. M. Boleslavským a později Tylova báchorka Jiříkovo vidění.
V Obříství Svatopluk Čech bydlel osm let, kdy zde básník prožíval většinu léta a třikrát i zimu. Jinak pobýval ve svém pražském bytě, kam se nakonec v roce 1903 natrvalo vrátil.
Přinutil ho k tomu zhoršující se zdravotní stav, který vyžadoval léčbu, a ta samozřejmě v Obříství chyběla. A tak básník prodal svůj Obřístevský domek lesnímu Františku Šestákovi a odstěhoval se do pražské Tróje.
Zdroj:
http://www.obristvi.cz/osobnosti_cech_svatopluk.htm