U zabityho Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Při výletech a procházkách se setkáváte s drobnými sakrálními objekty, které nezaměnitelným způsobem dotváří ráz české krajiny. Ačkoliv jsou vcelku časté, pro mnoho lidí představují spíš velkou neznámou. Chtěl bych vás provést touto problematikou a ukázat jedno smutné místo.
Doporučuji cestu na kole, č. 8175, oni jsou někde i závory.
Nejstarším objektem, se kterým se můžeme setkat, jsou smírčí kříže (většinou to jsou robustní, až 1,5 metru vysoké kříže), případně křížové kameny. Ty mají vzhled obdélníkové desky s reliéfem kříže. Nábožensky založená středověká společnost se snažila dosáhnout smíření s Bohem, proto se jako část rozsudku ukládala povinnost vytesat (později i třeba jen nechat dát vytesat) kříž na usmíření duše a rodiny oběti. Od 18. století se kamenných křížů začalo používat spíše jako upomínky neštěstí.
Kříž, jako obraz Kristova utrpení, je nevýraznějším křesťanským symbolem. Jde o symbol velmi jednoduchý a snadno zhotovitelný. V dobách katolické reformace bylo zvykem v obcích symbolicky zviditelnit vítězství katolicismu, a to právě vztyčením kříže v obci. V dobách středověku se kříže používalo většinou tam, kde nebylo možno postavit kostel nebo kapli, a bylo potřeba modlit se. Za reformace smýšlení doby nepřálo křížům ani krucifixům. Objevily se znovu až v době protireformace, kdy vesnice stavěly velký dřevěný kříž na znamení, že se obrátila k víře katolické. Často byl tento krok podnícen jezuitskou misií a pak tyto kříže upozorňují i na ni. Bývala na nich uvedena data návštěvy misionářů. Tyto kříže jsou vztyčovány i dnes. Obvykle jsou vyrobeny ze dřeva.
V době pozdního empíru se v českých zemích objevuje litina a to je nový materiál pro výrobu. Železo se stává relativně levným materiálem a tak slévárny krajinu masově zásobují kříži, které v hojném počtu zachovaly dodnes. Kříž je objekt, který nedovoluje mnoho tvůrčí invence, víc prostoru nabízí sokl. Na něm můžeme většinou nalézt reliéf Panny Marie (pokud nestojí přímo pod křížem), nebo jiných světců. Někdy zde nalezneme i kovovou lucerničku, ve které se zapalovala svíčka jako „obětina“. Když nenajdeme reliéf světců, muže tu být nápis, osvětlující okolnosti postavení kříže. Dozvíme se, kdo nechal kříž postavit. Také se můžeme setkat s tajemným typem nápisu, chronogramem. Chronogram je na první pohled běžný text, jehož některá písmena jsou zvýrazněna; ať už zvětšením, nebo vymalováním, popřípadě pozlacením. Tato písmena označují římská čísla a jejich sečtením získáme letopočet vzniku památky.
Stavba křížů má několik hlavních okruhů:
- první jsou kříže, stojící u kostelů a hřbitovů. Tyto kříže mají za úkol místo posvětit, případně sloužit jako místo modliteb pro dobu, kdy je kostel uzavřen
- další kříže byly stavěny jako připomínky nehody a jako poděkování Bohu a patronům za šťastný konec, případně prosba o požehnání
- třetí skupina křížů byla stavěna jen „pro efekt“, bohatými sedláky a starosty vesnice, kteří tak demonstrovali jak své náboženské cítění, tak i svou bohatost
- poslední skupina křížů byla používána jako nástroj posvěcení místa, jako obrana před zlými duchy a ďáblem, to jsou ty na popravištích a na křižovatkách cest
Boží muka jsou sloupky nebo pilíře ukončené kaplicemi, lucernami nebo prostými hlavicemi. Její hlavní ozdobou byl reliéfní krucifix, proto boží muka, vsazený do jejich vrcholu. V kapličce na vrcholku mohl být buďto prázdný prostor nebo pouhé niky, do kterých se ukládaly svaté obrázky, malované na plechu. Většina z nich se ale poztrácela, nebo byla přenesena na jiná místa a my tak můžeme nad prázdnými okénky jen hádat, komu byla původně určena. V baroku již nejsou tak častá, jako tomu bývalo v dřívějších dobách, a nacházejí se převážně na cestách k popravištím.
Existují i Boží muka jednostranná, často postavená z cihel. Říká se jim zastavení, protože připomínají zastavení na křížových cestách.
Křížová cesta, někdy podle jejího cíle nazývaná Kalvárie, je symbolická cesta sledující události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Je rozdělena na obvykle čtrnáct zastavení, která odpovídají jednotlivým událostem. Výtvarné zpracování jednotlivých zastavení, najdeme obvykle v podobě cyklu obrazů v kostele nebo v 19. století oblíbených kapliček zasazených do krajiny. V současné době jsou úspěšně obnovovány.
Sochy svatých byly stavěny z podobných pohnutek, jako kříže. Pouze jejich výroba byla náročnější, sochy byly potom dražší a prestižnější záležitostí. Ikonografie je způsob, jakým se od sebe jednotliví světci odlišovali a rozeznávali. Každému svatému byl přiřknut postoj a atributy, podle kterých mohl být kýmkoli vzdělaným rozeznán.
Kým jiným bych měl začít, když ne sv. Janem Nepomuckým. Postava arcibiskupského vikáře, je zdaleka nejfrekventovanější sochou v naší krajině. Jan je zobrazován držící v ruce krucifix, okolo jeho hlavy se vznáší svatozář, tvořena pěti pěticípými hvězdami. Díky tomu, že skončil svržením z Karlova mostu, je označován za patrona mostů. V ruce může ještě třímat palmovou ratolest, znak všech mučedníků.
Dalším oblíbeným světcem je sv. Florián. Původně mučedník ze 3. století je tesán jako voják ve zbroji, vědrem s vodou zalévající hořící dům, který se mu krčí u nohou. Po Janu Nepomuckém je na venkově naším nejoblíbenějším světcem. Je totiž patronem hasičů a chrání domy před požáry.
Mariánský kult se na venkově projevuje spíš až ke konci klasicismu a to formou svatých obrázků v zastaveních, nebo božích mukách. Ale i sochy Matky boží se objevují.
Byli zobrazováni i patroni pocestných sv. Kryštof a sv. Roch. Kryštof je tesán jako obr, nesoucí malé dítě - Krista - přes řeku. Svatý Roch je nejen opatrovník poutníků, ale chrání i před morem. Jeho atributem je pes s chlebem v tlamě, neboť on pečoval o nakažené morem, a když sám onemocněl, starali se o něj andělé a pes mu nosil jídlo.
Svatý Václav, jinde tak oblíbený, svých soch mnoho nedostal. Jako „pouhý“ patron země neměl pro prostý lid uplatnění. To už mnohem lépe dopadla sv. Barbora, patronka horníků, vězňů, dělostřelců a ochránkyně před bleskem a morem.
Nejmenším sakrálním objektem v naší přírodě jsou obrázky svatých zavěšené na stromech. Nacházíme je na stejných místech a jsou zavěšovány ze stejných důvodů jako kříže. Jsou však mnohem lacinější.Je v nich patrný přechod od pohanských praktik ke křesťanské zbožnosti. Přestože hlavním je zde výjev na obraze, zůstává vzrostlý strom podstatnou kultovní součástí. Tou jsou také studánky a prameny, poblíž kterých jsou obrazy věšeny a často budovány i kapličky.
Kdo se dívá okolo sebe pozorně, vidí i jiné objekty, které zatím nebyly popsány. Nalézt můžeme staré hraniční kameny. Další skupinou jsou znamení při cestách. Bývaly většinou sloupovitého tvaru. Vzdálenosti do nich vyryté jsou dodnes čitelné. Existují také tzv. brzdové kameny.
Jako poslední bych mohl jmenovat ty nejsmutnější ze všech. Pomníčky u silnic věnované obětem dopravních nehod.
K umístnění keše jsem si vybral jeden ze sakrálních objektů, právě pro silný příběh, který se k němu váže. Jak jsme si řekli, ve středověku vzniklo mnoho kamenných křížů jako součást vyrovnání s Bohem za spáchaný čin – vraždu. Kámen, obvykle ve tvaru kříže nebo s vytesaným křížem, vztyčil viník jako součást trestu. Doby se změnily a kamenný kříž zde vztyčili pozůstalí. Viník byl sice znám, ale zůstal nepotrestán. Čin se mu nepodařilo dokázat. Co se tehdy stalo?
Hospodář z nedaleké Ctiboře se vracel pěšky z trhu v Benešově, kde prodal dobytek. Utržené peníze nesl s sebou. Doma ho čekalo hospodářství, žena, malý synek …
Nedočkali se. Peněz chtivý lupič ho na tomto místě zastřelil a oloupil. V okolí se ledacos šuškalo, na vesnice se nic neutají, ale četníci nic nevypátrali, svědek nebyl, a tak vrah unikl trestu. Prý se na smrtelné posteli přiznal a prosil o odpuštění, ale peníze nevrátil a dětem vrátit otce nemohl.
Additional Hints
(Decrypt)
fzex n xnzra an qbuyrq bq cbzavpxh nyr ar oyvmxb