Decínské muzeum
První pokus o založení muzea v Děčíně uskutečnil v roce 1892 německý spolek Deutscher Gewerbeverein, jehož snahou bylo otevřít muzeum s uměleckoprůmyslovým zaměřením po vzoru již existujícího muzea v Liberci. Vzhledem k nedostatečnému sbírkovému fondu bylo muzeum pro nezájem veřejnosti po několika letech sice uzavřeno, ale soukromí sběratelé pod vedením Franze Wernera i nadále shromažďovali sbírkové předměty, především starožitnosti, které se staly v budoucnu základem muzejních sbírek. V roce 1908 se podařilo místnímu lékárníkovi Franzi Justovi přesvědčit městské zastupitelstvo k nákupu soukromých sbírek v ceně 2000 K, čímž byl učiněn rozhodující krok k otevření městského muzea, u jehož zrodu stál od roku 1910 i Spolek přátel starého Děčína (Tischgesellschaft Alt-Tätschen). První světová válka a poválečná situace přerušila na dlouhou dobu slibně se rozvíjející muzejní činnost. V roce 1929 nabídl hrabě Thun provizorní umístění sbírek na děčínském zámku, odkud byly v roce 1940 na popud profesora Franze Queissera vráceny na původní místo - do dnešní Hudečkovy ulice v Děčíně I. V době druhé světové války, přesněji v srpnu 1944, bylo muzeum (jako i všechna ostatní muzea v zemi) úředně uzavřeno.
Prerušená historie muzea v Decíne se tedy zacíná psát znovu až po osvobození v petactyricátém, kdy byly slouceny sbírky Mestského muzea v Decíne a Mestského muzea v Podmoklech (Podmokly mely až do roku 1942 statut samostatného mesta a podmokelské muzeum sídlilo v budove dnešní Mestské knihovny v Decíne IV). Rok po osvobození bylo muzeum se sídlem v Hudeckove ulici jako jedno z prvních v pohranicní oblasti znovu otevreno verejnosti. Muzejní fond byl obohacen o radu konfiskátu ze soukromých sbírek a prubežne doplnován sbery, dary a nákupy. V letech 1949 - 1953 byly muzejní sbírky pod vedením RNDr. Karla Samšináka, prvního skutecného odborníka a prírodovedce na pude zdejšího muzea, nove usporádány a podrobne revidovány. Rok po jeho nástupu byla otevrena také Mestská galerie. Prostory v Hudeckove ulici byly ale nedostatecné a nevyhovující, podmínky pro uchovávání sbírek a práci s nimi zoufalé. Muzeum nemelo ani vlastní výstavní prostory, výstavy se konaly v bývalé cítárne mestské knihovny.
Zlom nastává v roce 1953, kdy je tomuto kulturnímu stánku pridelen konecne reprezentativní prostor - bývalý lovecký zámecek Thun-Hohensteinu, který dosud sloužil lesní správe. V témže roce vznikl vlastivedný Spolek prátel muzea v Decíne. S jeho aktivní pomocí bylo usporádáno mnoho výstav, Puvodní stav dvorního traktu muzeabesed a prednášek, které byly také vydávány formou cyklostylovaných letáku, jež se staly predchudcem casopisu Vlastivedné zprávy Okresního muzea v Decíne, pozdejších DVZ. Muzeum zahájilo svou cinnost v nové budove již pod vedením Rudolfa Kováre v dubnu 1955, a to výstavou k 10. výrocí osvobození. V roce následujícím byl upraven prilehlý park a odstraneno jeho oplocení. Následovaly nutné rekonstrukce, zejména odvodnení budovy. V roce 1962 je muzeum - po mnoha zmatcích a institucionálních zmenách - prejmenováno na Okresní muzeum v Decíne a s tímto názvem si vystací príštích 40 let. V následujících letech byl sbírkový fond významne rozšíren o sbírky ze zrušených muzeí v Ceské Kamenici, Benešove n. Pl. a Šluknove.
Velkým výstavním pocinem se stává expozice Vývoj lodní dopravy na Labi otevrená v roce 1969 - v roce, kdy je muzeu jako jedinému na našem území udelena specializace práve v oblasti historie lodní dopravy po celém toku Labe. Proto také muzeum disponuje jednou z nejvetších knihoven o plavbe vubec a vlastní i rozsáhlý fotoarchiv plavidel, sbírku starých vodních map Labe a Vltavy, obsáhlý soubor konstrukcních nákresu a mnohé další reálie dokumentující tento specifický zpusob dopravy a prepravy.
S príchodem tzv. normalizace souvisí príval politicky angažovaných výstav a projektu. Presto se ale podarilo v záplave komunistické propagandy prosadit v sedmdesátých letech i osvežující výstavní projekty, jako napríklad Rodinná galerie Thunu, Ceské malírství ve dvacátém století, Ruské umení 19. století, Naivní umení… a nebo - odhlédneme-li od výstav výtvarných del - Pivní etikety ci Krajky a gobelíny apod. Konala se také celá rada fotografických výstav. V roce 1977 je reditel Kovár suspendován z politických duvodu a na jeho místo nastupuje Vladimír Dvorák. Druhá polovina sedmdesátých let pak probíhala ve znamení posledních rozsáhlých rekonstrukcí, žádných dalších stavebních úprav již nebylo až do dnešních dnu zapotrebí. Koncem sedmdesátých let dostalo muzeum do své správy také dve pobocky - muzea v Rumburku a Varnsdorfu.
Pocátek osmdesátých let byl neveselý. Reditel Vladimír Dvorák byl pro hrubé porušení pracovní morálky propušten a následne dokonce uveznen (byl totiž usvedcen z toho, že doslova rozdával sbírkové predmety ministerským pohlavárum). Nástupcem hríšníka Dvoráka se stala Eva Housková. Tu v cele vystrídal až Mgr. Milan Rosenkranc, první porevolucní a zároven dosavadní reditel dnes již Oblastního muzea v Decíne, príspevkové organizace spravované Ústeckým krajem.
Nová doba znamenala pro muzeum velký zlom. Svou cinnost mohli odborníci na jeho pude konecne zamerit na skutecnou vedeckou práci, zejména na hlubší zkoumání a mapování regionální historie (brzy po revoluci muzeum otvírá napríklad stálou expozici Gotická plastika na Decínsku), svuj prostor pravidelne dostávají také regionální umelci ci výtvarné skupiny, a daleko vetší pozornost je venována údržbe sbírek, zejména pak restaurování del jsoucích casto na pokraji zkázy.
Stehování sbírek do nove zbudovaných depozitáruZahájena byla velká rekonstrukce pudních prostor a zbudovány depozitáre v nich. Opravy se dockala také pobocka ve Varnsdorfu a cástecne i v Rumburku, zatímco decínské muzeum dostalo novou fasádu a bylo upraveno jeho nádvorí. Do parku se v 90. letech pristehovali Sv. Florián a Sv. Jan Nepomucký. Muzeum také rozšírilo své výstavní prostory - na Decínském zámku byla zrízena nejprve expozice loutek zapujcených ze sbírek Milana Knížáka (1998 - 2002) a pozdeji byly otevreny stálé expozice z našich sbírek - Zámecká zbrojnice, Umení baroka, Veduty Decínska, v roce 2005 pribyl také Decínský zámek v promenách doby. V roce 2008 konecne zacíná vysnená generální rekonstrukce muzea v Rumburku, jehož budova je v havarijním stavu.
Z nejzajímavejších výstav z poslední, porevolucní éry Instalace soch svetcu pred muzeummuzea jmenujme aspon nekolik: Zkamenelé osudy - smírcí kríže na Decínsku (1994), Portrétní galerie Thun-Hohensteinu (1998), Koptské tkaniny (1998), Ceské výtvarné umení 1. poloviny 20. století (2003), Vídenské dvorní a stolní stríbro (2003), Pulstoletí muzea (2004), Kuriozity z muzeí ústeckého kraje (2005), Kocárky z let 1880 - 1980 ci výstava Rudolf Vejrych 1882 - 1939 (2007).
O cem budou další kapitoly historie muzea v Decíne, to se již musíme nechat prekvapit.